Používaná technika - historie

Stejně jako mnoho mých vrstevníků, začínal jsem s Flexaretou, kterou mi přenechal táta když si pořídil kinofilmový aparát.

Fotil jsem vše, co bylo okolo mě. Rodinné dovolené, akce vodáckého oddílu ...

Byly to začátky krušné, ale na celý život mě to naučilo základní principy. Vztahy mezi jednotlivými veličinami a jejich dopad na výsledek. To co dnes naprostá většina lidí cvakajících na automatech ani netuší.

Během studia na průmyslovce jsem cca 2 roky šetřil, abych si mohl "za vlastní" koupit pravou zrcadlovku, Praktiku. Objektiv pevná padesátka Pentacon, vnitřní měření světla, na tehdejší dobu luxus. S tímto aparátem jsem postupně přešel od černobílého negativu k barevným diapozitivům.

Pak se mi zrcadlovka zdála příliš velká a těžká, tak jsem vyzkoušel nějaké kinofilmové kompakty, vymožeností byl zoom objektiv, ale jinak to byla slepá cesta. Prostě (jak říká Petr Pihan) "kdo jednou pohlédl do hledáčku zrcadlovky, nemůže už jinak".

Olympus OMD je dnes již pro mne také "historií", i když celkem nedávnou. V letech 2014-19 jsem ho používal coby lehčí variantu na kolo, turistiku ...

Tuhle mašinku jsem si oblíbil "na první dobrou". Ve srovnání s fullframe zrcadlovkou je to úplně jiný svět, má své plusy i mínusy, takže se hodí pro jiné příležitosti.

Podstatné pro mě bylo, že ovládání mi okamžitě sedlo do ruky a přišlo mi velmi přirozené a hlavně že obrazový výstup je vzhledem k rozměrům a váze a velikosti snímače (crop faktor 2) velmi slušný.

Současnost - Nikon

S aparátem NIKON jsem se setkal čirou náhodou. V té době jsem moc nefotil. Kinofilmový kompakt s mizerným průhledovým hledáčkem, který jsem v té době používal, mě k focení moc nepřitahoval ...

A najednou, zcela mimo plán, na jedné svatbě mi ženich vrazil do ruky jakousi zrcadlovku se slovy "Nemáme tady fotografa, já sám fotit nemůžu, ty prý umíš fotit, tak tady to máš a foť !".

Když jsem rozdýchal malý šok, zjistil jsem že držím v ruce kinofilmový Nikon F70. Minutová instruktáž ovládání a jdeme na to. Bylo to neuvěřitelně skvělé. Měl jsem dojem, že ten foťák znám už léta, fotil jsem s velkou chutí, výsledky se svatebčanům líbily. A já byl lapen do sítí značky Nikon.

Během pár měsíců jsem si koupil kinofilmovou zrcadlovku Nikon F65, pak po řadě let jsem začal osahávat digitální fotografii s kompaktem Nikon Coolpix, pak už vedla cesta k digitální zrcadlovce Nikon D300 (s menším snímačem formátu DX) a nakonec k plnoformátovému Nikonu D750.


Plnoformátový Nikon D750 používám od jara roku 2015, předtím to byl asi 6 let Nikon D300 s menším snímačem formátu DX.

Předcházelo tomu velké rozhodování, zda přejít z formátu DX na FX, každá varianta má řadu pro a proti, nakonec jsem do toho šel.

Samozřejmě je to velký a těžký foťák, k tomu velká a těžká skla, ale výsledky stojí za to trápení s jeho nošením.

Foťák bezvadně sedí v ruce, jeho ovládání je výborné, je přiměřeně odolný. Jedinou jeho vadou (docela podstatnou) je z mého pohledu ostřící systém, který má velmi malé pokrytí plochy, to znamená, že všechny ostřící body jsou "nahňahňané" na malém prostoru okolo středu obrazové plochy a když je hlavní motiv blíž k okraji, je ostření problematické.


V roce 2018 přišla firma Nikon se svým řešením tzv. bezzrcadlovek, s modely Z6 a Z7.

Následující rok jsem neodolal, půjčil si Nikon Z6 na vyzkoušení a následně jej koupil.

V současnosti je "zet-šestka" mým hlavním fotografickým nástrojem, po necelém roce užívání jsem shrnul své dojmy.