Používaná technika - historie

Stejně jako mnoho mých vrstevníků, začínal jsem s Flexaretou, kterou mi přenechal táta když si pořídil kinofilmový aparát.

Fotil jsem vše, co bylo okolo mě. Rodinné dovolené, akce vodáckého oddílu ...

Byly to začátky krušné, ale na celý život mě to naučilo základní principy. Vztahy mezi jednotlivými veličinami a jejich dopad na výsledek. To co dnes naprostá většina lidí cvakajících na automatech a mobilech ani netuší.

Během studia na průmyslovce jsem cca 2 roky šetřil, abych si mohl "za vlastní" koupit pravou zrcadlovku, Praktiku. Objektiv pevná padesátka Pentacon, vnitřní měření světla, na tehdejší dobu luxus. S tímto aparátem jsem postupně přešel od černobílého negativu k barevným diapozitivům.

Pak se mi zrcadlovka zdála příliš velká a těžká, tak jsem vyzkoušel nějaké kinofilmové kompakty, vymožeností byl zoom objektiv, ale jinak to byla slepá cesta. Prostě (jak říká Petr Pihan) "kdo jednou pohlédl do hledáčku zrcadlovky, nemůže už jinak".

Olympus OMD je dnes již pro mne také "historií", i když celkem nedávnou. V letech 2014-19 jsem ho používal coby lehčí variantu na kolo, turistiku ...

Tuhle mašinku jsem si oblíbil "na první dobrou". Ve srovnání s fullframe zrcadlovkou je to úplně jiný svět, má své plusy i mínusy, takže se hodí pro jiné příležitosti.

Podstatné pro mě bylo, že ovládání mi okamžitě sedlo do ruky a přišlo mi velmi přirozené a hlavně že obrazový výstup je vzhledem k rozměrům a váze a velikosti snímače (crop faktor 2) velmi slušný.

Velkým zlomem pro mě bylo setkání s foto-technikou NIKON.

Začalo to čirou náhodou. V té době jsem moc nefotil. Kinofilmový kompakt s mizerným průhledovým hledáčkem, který jsem v té době používal, mě k focení moc nepřitahoval ...

A najednou, zcela mimo plán, na jedné svatbě mi ženich vrazil do ruky jakousi zrcadlovku se slovy "Nemáme tady fotografa, já sám fotit nemůžu, ty prý umíš fotit, tak tady to máš a foť !".

Když jsem rozdýchal malý šok, zjistil jsem že držím v ruce kinofilmový Nikon F70. Minutová instruktáž ovládání a jdeme na to. Bylo to neuvěřitelně skvělé. Měl jsem dojem, že ten foťák znám už léta, fotil jsem s velkou chutí, výsledky se svatebčanům líbily. A já byl lapen do sítí značky Nikon.

Během pár měsíců jsem si koupil kinofilmovou zrcadlovku Nikon F65, pak po řadě let jsem začal osahávat digitální fotografii s kompaktem Nikon Coolpix, pak už vedla cesta k digitální zrcadlovce Nikon D300 (s menším snímačem formátu DX), který jsem používal asi 6 let a nakonec jsem došel k plnoformátovému Nikonu D750.

Plnoformátový Nikon D750 jsem používal od jara roku 2015 do jara 2021. Pořídil jsem ho po velkém rozhodování, zda přejít z formátu DX na FX, každá varianta má řadu pro a proti, nakonec jsem do toho šel.

D750 byl velký a těžký foťák, k tomu velká a těžká skla, ale výsledky stojí za to trápení s jeho nošením.

Foťák bezvadně seděl v ruce, jeho ovládání bylo výborné, byl přiměřeně odolný. Jedinou jeho vadou (docela podstatnou) bylo z mého pohledu ostřící systém, který má velmi malé pokrytí plochy, to znamená, že všechny ostřící body jsou "nahňahňané" na malém prostoru okolo středu obrazové plochy a když je hlavní motiv blíž k okraji, je ostření problematické. Dalším problematickým aspektem je tzv. frontfocus / backfocus, který se navíc může u každého ostřícího bodu projevovat jinak. U málo světelných objektivů se tato vada obvykle „schová“ do hloubky ostrosti, ale při práci s vysoce světelnými objektivy už to je značný problém.

Tento aparát jsem prodal na jaře 2021 a tím pro mě skončila padesátiletá cesta se zrcadlovkami.